What does geology mean for me?
This article describes my motivation to decide to become a geologist. I hope that I can serve as one of the role models who are inspirational for the young generation. I started to be interested in mineralogy and geology during my early childhood, as my father told me that it could be useful for the family members’ knowledge improvement. I started with mineral collecting when I was 13 years old. Some years later I decided to study geology at Charles University in Prague, where I very much appreciated the Natural Sciences faculty building and studying opportunities that were provided there. It is a very nice historical building full of minerals, fossils and rock samples. I visited a lot of geological localities with my student colleagues during study field trips. I decided to work as a geologist and was never sorry for that even after working in geology for more than 30 years. I still like minerals and rocks and people surrounding this topic, and I very much appreciate the financial independence given to me by the stable and satisfying employment. I am extremely happy to be a geologist.
A contribution by Zdeňka Petáková*
*Czech Association of Economic Geologists
O minerály a horniny jsem se zajímala už jako dítě. Myslím, že k tomuto zájmu mě podnítil můj otec, kterého jsem měla velice ráda a který si se mnou hodně povídal a formoval mou osobnost. Při hře na písku jsem si všimla, že kamínky (byly to křemeny) jsou bílé, modré, růžové a šedé. Chtěla jsem vědět, proč mají různou barvu. Nikdo kolem mě, ani tatínek, nevěděl. Možná tehdy mi řekl: „Když se budeš dobře učit, určitě se to dozvíš a pak mi to řekneš!“ Na zahradě tekl potok a po velké vodě zůstala obnažená jedna stěna koryta. Byla v ní tenká vrstvička bílého jílu. A zas tatínek mi řekl, abych ji i zkusila „vytěžit“, že si z ní můžu vymodelovat třeba mističku a on ji dá vypálit do kamen. Mistička samozřejmě při „vypalování“ praskla – dnes už vím, proč. V potoce jsme také s bratrancem zkoušeli rýžovat zlato. Žádné tam nebylo a není ani dnes. Ale rýžovali jsme!
První minerál, kterým jsem započala svou sbírku, byla křemenná drúza s krystaly. Dodnes si pamatuji, jak vypadala a kde jsem ji našla. Bylo mi 13 a pomohl mi ji určit učitel přírodopisu. O dva roky později jsem určila svůj první minerál samostatně – byl to krásný mléčný opál. K určení jsem použila malou knihu o minerálech, kterou mám dodnes. Dostala jsem ji od rodičů a byla to má první kniha s podpisem autora – profesora geochemie Vladimíra Boušky.
Na Karlově univerzitě jsem byla šťastná. Mineralogii, petrologii a geologii jsme studovali v nádherné budově v Praze na Albertově, u vchodu nás „vítala“ kostra jeskynního medvěda, na chodbách byly vitríny s horninami, okenní tabulky poškrábané od zkoušek tvrdosti minerálů. Bydleli jsme na koleji a stále si pomáhali, při studiu, přípravě na zkoušky, kdykoli. Kdo by to chtěl na ostatní „zkoušet“ a o něco se nerozdělit, byl by odsouzen k vážnému společenskému nezdaru. Jezdili jsme sbírat minerály, často na nebezpečná místa. Lezli jsme pod zem, do štol a štolek, sbírat vltavíny na polích, rýžovat zlato na Otavě i jinde. Na Slovensku jsme sbírali minerály mědi v okolí vesnice Špania Dolina z hald v lesích, odkud mě vyhnal strach – v noci okolo nás chodil medvěd! Taky jsem se za pomoci spolužáků učila lézt po skalách – pískovcových, buližníkových a rulových. Spali jsme pod širákem a žili a cestovali hodně lacino. Během studia jsme měli velké množství terénních exkurzí, viděli jsme mnoho ložisek nerostných surovin a výchozy mnoha různorodých hornin. Sbírali jsme zkameněliny v Barrandienu i jinde, v létě se mohli účastnit geochemické prospekce nebo pomáhat při různorodých geofyzikálních měřeních. Česká republika je tak bohatá na různé druhy hornin, že je to skutečná učebnice geologie!
Zaměstnání v geologii mi dalo finanční samostatnost a celoživotní možnost uplatnit vzdělání. I po více než třiceti letech v oboru mě nepřestává bavit dozvídat se něco nového o minerálech a horninách a žít mezi lidmi, pro které obor znamená jednu z nejvyšších životních hodnot. Postupem doby jsem mohla v odborné práci uplatnit trpělivost, přesnost, vytrvalost a nadání porozumět informacím, a komunikační talent, vstřícnost a empatii při budování vztahů s kolegyněmi a kolegy. Také se člověk naučí bojovat s různorodými překážkami, někdy úspěšně, někdy méně úspěšně, jak to přináší život.
V oboru jsem se seznámila se staršími kolegy a kolegyněmi, mohla je pozorovat při práci, vedli a učili nás, předávali nám zkušenosti, když jsme byli začátečníci. Byli velice laskaví a tolerantní, zkušení, nebojácní a sebejistí. Postupem času tuto štafetu převzala naše generace. Starším teď projevujeme úctu a vděčnost různorodými způsoby. A do oboru se „vrhají“ další mladí, se svým nadšením a novými možnostmi uplatnit odbornost na mnoha místech Země – v Mongolsku, Střední Americe, Africe, v Himalájích, v Antarktidě…
Nikdy nepřestanu být vděčná za to, že mohu být součástí společenství přírodovědců. A nikdy nepřestanu být zvědavá na to, co je v geologii nového.
Photos: Zdeňka Petáková
This article has been published in the August 2021 edition of the ENGIE Magazine.
